Troubení ze školní škamny – Outdoor 2.
- dokončení -
Na základně se po skončení soutěže válelo po lavičkách a trávnících zhruba dvacet postaviček, kteří v normálním životě zaujímají ponejvíce mnohem čestnější pózy a funkce, než toto dopoledne. Na výsledky jsme nečekali a šli se osprchovat. Tvrdé jádro nechalo kolovat flašku slivovice a kdosi přinesl první piva.
Na nějaké chlastání však nebyl čas. Opatrovatel a popoháněč v jedné osobě nám dal 30 minut na spršing a opět že se sejdeme dole před hotelem. Ani jsem nestihl zavolat domů manželce, ať si pro mě z tohoto organizovaného bláznění hned přijedou a už jsem zase stál s mým družstvem a poslouchal další zadání úkolů.
Ty byly již vesměs většinou na hlavu a na palici, takže jsme se dost intelektuálně vyřádili. Ono odsignalizovat jakkoliv bez řvaní zprávu a následně přijmout ekvivalent zpět, to byl opravdu oříšek. Nejvíc se mi líbili naši ředitelé IT firem v jednom družstvu, kteří zprávu hbitě rozložili do (snad) hexadecimální soustavy a pomocí poskoků na místě úspěšně zmátly protistranu. Pohled pro bohy!
V této disciplíně jsem se ovšem vyznamenal, protože si z mládí pamatuju moresovku, takže stačilo jen mávat rukama a vesele telegrafovat. I roce 2008 to šlo bez problémů a sklidil jsem potlesk na otevřené scéně.
Musím ovšem podotknout, že celá sobota, potažmo i neděle uběhly opravdu rychle a zážitek je veskrze velmi kladný. Sice pařit do půl třetí do rána vydrželi již jen opravdoví ironmani (a jedna ironwoman), ale i tak to bylo skvělé a přepadlé ksichty ředitelů na snídani opět neměli chybu (včetně mého, jak jsem pak viděl na fotkách).
Outdoorem padly poslední konvenční zábrany a opravdu jsem zjistil, že tam jsem s fajn lidmi. A to je zjištění, které mě doteď opravdu těší.


Napsat komentář