Večerní chvilky s Budulínem

7 duben, 2008 in KaCZer obecný

Mám sice zde v elektronickém šuplíku mého blogu připraveno pár dalších témat, ale nějak se mi do nich dnes nechce. Místo toho se chci podělit o jednu drobnou radůstku, kterou si čas od času luxusně dopřeji.

Začnu ale otázkou: Uspávali jste někdy dítě? Ano? Ne?

Budulín je můj syn. Malý človíček s pindíkem, kterému teď bude 1,5 roku. Jako druhorozený má samozřejmě mraky různých drobných výsad oproti Karkule, která to občas špatně nese. Karkula od malička bez problémů chodí spát sama, s Budulínem to zatím cvičíme. Tedy cvičím. Tuto výsadu mi přenechala žena, která by boj v horizontální poloze po celém dni zaručeně prohrála. Já prohraji jen občas.

Zpočátku jsem tuto večerní epizodu bral jako docela náročnou poslední zkoušku nabitého dne. Zkuste si večer v osm hodin zalehnout do horizontálu a neusnout. Postupem doby (dlužno podotknout, že neuspávám pořád samozřejmě, to by mi velký AT dal) jsem ale objevil kouzlo těchto drobných vysoce intimních okamžiků, kdy jsme spolu jen sami dva. V zavřené ložnici na velké posteli se rozvalujeme a protahujeme. Strká mi prsty do očí, tahá mě za uši a baví mě žvatláním. Leze po mě a kolem mě. V pološeru pokoje vypadá ve svém spacím plyšovém overalu jako malý kosmonautek. Ovšem i kosmičtí muži nevydrží věčně a zábava postupně vázne. Následuje tulení a mazlení a Budulín pomalu usíná. V ten moment je nejkouzelnější. Protahuje se a zívá. A znovu. Schoulený do klubíčka u mé ruky je ten několikakilogramový tvoreček naprosto bezbranný a přitom tak sebejistý: tady je mi dobře, tady usnu! Otcovský pud se mazlí s mým egem a poslouchám se zalíbením jeho pravidelné krátké oddechování. Opatrně ho beru do rukou a přenáším ho do postýlky.

Drobný zážitek, který mi dokáže udělat zaručeně radost.