KaCZer manažerem aneb jak si co zorganizovat – část 1. Předmluva

14 březen, 2008 in KaCZer - mladý a nadějný pracant
Tags: gtd organizace práce

První věta nového miniseriálku musí znít takto: “Ano, jsem manažer.” Hned druhá ovšem dodává: ” A nevadí mi to.” Z mého pohledu pouhé hraní s tituly a anglické sousloví na vizitce, které mnohé lidi dokáže uvést do mírných rozpaků.
“On je…manažer?” Ptají se mírně debilní kamarádky mé ženy hned poté, co jsem představen. Předstírají údiv a začínají hodnotit vybavení bytu. “tak manažer jó? no to se na to podíváme” .  Z následujících zápisků sice ctěný čtenář pochopí, že zase takový manažer nejsem, ale pro některé lidi je to škatulka naprosto jasná a daná. I když dráždivá. Dělám ve firmě na té straně barikády, která se v organigramech nazývá jako Zadní Oficína a tudíž se svým čtyřhlavým davem podřízených zajišťujeme většinu služeb pro celou firmu. Pěkná a zajímavá práce  to bývá občas, ale baví mě to. Také zde netřeba hledat žádné bonusy, žádné extra podíly na výkonech. Firemní pravidla jsou daná a firemní hvězdy jsou jinde.

Hned po inauguraci jsem byl sice naprosto konsternován z toho, jak jsou všichni zrelaxovaní a v pohodičce, ale naštěstí jsem neměl tolik času, abych se tím zabýval. Rozhýbat mužstvo mi trvalo asi týden. Zbytek měsíce pak byli konsternováni oni, než jim došlo, že po nich chci nejen práci,ale trochu té osobní angažovanosti. Takový nápad! Další měsíc se smiřovali s faktem, že jich podstatně ubylo a až do vánoc se sžívali se svými novými rolemi, svojí odpovědností a novými kolegyněmi. Jsem totiž pro rovnoprávnost a ke všemu zastávám názor, že žena je v administrativě hotový poklad, vzor pečlivosti a její sklony až skoro k puritánskému pořádku je třeba využít. Takže nyní máme zcela vyrovnaný kolektiv 2+2, který se snažím nějakým způsobem vést dál.

Toliko lehký úvod do prostředí. Sami vidíte, že po počátečním šoku, nastalo období změn a následovala stabilizace. Klasika. Nepoužil jsem (a nepoužiju!) žádné manažerské příručky, nechal jsem to na instinktu a intuici a povedlo se. Postupem času jsem si ovšem uvědomil, že se na mě valí nějak moc úkolů a začal jsem o to pečlivěji organizovat a delegovat. A opět se vyplatilo. Zvlášť poté, co jsem svojí organizací a ěkolika jednoduchými zásadami dohnal k šílenství mojí kolegyni ředitelku, která žila do té doby v přesvědčení, že když odjíždí zpráce před osmou večer, je úchylná a nedělá práci dobře.
V tomto seriálku (honosně tomu budu soukromě říkat Rukověť začínajícího manažírka) vám sám na sobě předvedu jak si co zorganizovat tak, aby den neměl 27 hodin, které člověk musí vyplnit prací a kterak si řídit i osobní volno. To vše v přímém přenosu, přímo zde na blogu. Pokud máte svoje nápady, svoje postupy a svoje fígle, tak sem s nimi.