Twitpic aneb na Twitter.com jdou i fotky

Na Teidu.cz se mi od začátku líbala jedna věc: daly se tam velmi pohodlně posílat fotky z mobilu. Jednoduchá vychytávka díky které jsme například celý týden ukazovali široké rodince, co právě děláme na dovolené. Na Twitter.com mi tato možnost od začátku dost citelně chyběla. Naštěstí se ukázalo, že podobně uvažuje další zhruba půlmiliarda lidí a za nedlouho jsem objevil stránky Twitpic.com, které mají v podtitulku: “Share pictures on Twitter”.

Hned na titulce mě uchvátil mashup google mapy, kde se v reálném čase ukazují právě přidané fotky včetně ukázané lokace, odkud byly přidány. Doporučuji chvíli sledovat, pro slabší povahy je to zábava na celý večer.Twitpic.com

Nás však zajímá, jak se dají nasdílet fotky ostatním přátelům na Twitter.com. Je to jednoduché: Stačí se přihlásit svým loginem z Twitteru a pak rovnou namířit šipku myši na Settings, kde se dozvíte unikátní emailovou adresu, na kterou lze pak poslat odkudkoliv fotku. A když píšu odkudkoliv, myslím se tím samozřejmě i mobilní foťák. Samotná fotka se pak samozřejmě neukáže ve výpisu na Twitteru, ale u tweetu se pak ukáže odkaz, který přesměruje zvědavce přímo na adresu s fotografií. Popisek nebo vtipný text (jak je libo) lze napsat v mailu do Předmětu a ukáže se za adresou odkazu.

U každé fotky lze mít také tagy pro pozdější snadnější orientaci nebo další komentáře a stejně jako v Twitteru lze sledovat i tzv. , což znamená výpis všech fotek od všech registrovaných uživatelů. Výpis fotek pak může vypadat například takto.

Nakonec další dvě povedené funkce: tou první je možnost přidání obrázku přímo přes jednoduchý formulář na stránce a druhá funkce (Badge) umožní definovat prvek na vaši vlastní www stránku, kde se zobrazují vaše poslední přidané fotky.

Aplikace je velmi povedená a přehledná. Přitom se s ní pracuje velmi jednoduše a ve spojení s vaším mobilem a gprs je to velmi zásadní rozšíření možností používat mikroblog.

Twitter - založena samostatná stránka

Pokusně jsem založil na tomto blogu stránku, kde budu postupně skladovat a přidávat další  příspěvky o mikroblogovací službě Twitter.com.

Pro tuto stránku zároveň hledám další autory, kteří by se chtěli podílet na tvorbě textů o této službě. Pokud bude o tyto články zájem, není vyloučeno, že zprovozním časem samostatníé cz fanstránky o Twitteru.

Jaký je váš názor? Má cenu připravovat pro české (a slovenské nadšence) články o Twitteru? Pro sdělení názorů využijte prosím komentáře. Díky K.

Twitter a mobil

O jisté fascinaci novým trendem mikroblogování přes Twitter jsem již psal. Natolik mě to zaujalo, že k zasílání příspěvků používám i mobil. Protože se mě několik známých opakovaně ptalo, jakým způsobem lze poslat zprávu i z mobilu, rozhodl jsem se, že v krátkosti představím “své vybavení”.

Před několika měsíci jsem skončil své několikaleté soužití s MDA a poslal ho nyní do světa. Od té doby používám symbianovské Nokia k velké spokojenosti. V této chvíli se jedná o model E65, který má ke všemu ještě možnost připojení se přes wifi a tak k současné absolutní spokojenosti není daleko. Mobil je malý, poměrně lehký, vysouvací švihák vybavený hodně slušně. Není co řešit, i když iPhone to není.

Jakmile jsem pronikl do twitteru, první věc, kterou jsem si zkusil, bylo využití možnosti zasílání tweetů přes sms. Slušně a bez problémů to funguje, jen mi chybí zpětná vazba, takže jsem lezl na svůj Home ostrůvek přes MiniOperu. Což se mi po krátké době zdálo jako málo efektivní a tak jsem se porozhlédl po alternativách, které lze mít v Nokii.

Po průzkumu jsem pokusně instaloval TinyTwitter, který je celý napsán v Javě a už jsem u něho zůstal. Program díky Javě funguje v podstatě v současné době na všech trochu lépe vybavených telefonech. Na E65 funguje svižně a i doba startu není problémem. Ovládání je velmi intuitivní, v podstatě se stačí na začátku nalogovat a po výběru typu připojení se načte vaše domácí stránka na Twitteru. Pěkná vychytávka se hned na začátku ukáže u každého příspěvku i ikonu dotyčného (lze vypnout), takže se lze ve výpisu poměrně snadno orientovat.

bohužel neum�m dělat screenshoty na E65,tak jsem si obrázky půjčil z webu.

Další možnosti se skrývají pod levým tlačítkem Options, kde lze updatovat výpis (lze to nastavit automaticky po nastaveném čase), napsat tweet, odpovědět kamarádovi (po zvýraznění jeho příspěvku)
nebo napsat Direct message, což je samozřejmě pouze zpráva vybrané osobě bez toho, aniž by si to četli ostatní.

Možností nastavení moc není, ale myslím, že to vůbec není na škodu. I tak se dá Tiny Twitter skvěle, rychle a hlavně intuitivně používat. Na své Nokii ho používám denně jak s využitím GPRS, tak přes mnohem rychlejší wifi. Nezaznamenal jsem žádné pády programu, hroucení systému nebo podobné excesy. Pro javovské telefony je to výborná alternativa pro vaše využití.

KaCZer (ne)zručný - Subaru Impreza 1/24 - První dějství

Aby se neřeklo, že se zde pouze zaobírám různými teoriemi a nepraktickými věcmi, přidávám první várku fotek rozpracovaného modýlku. Stavebnice je opravdu povedená a díly k sobě pasují jedna radost. Musím se stavit v modelshopu pro barvy a začnu postupně stříkat interiér a první základy na karoserii. Popisky jsem přiřadil k fotkám.

http://picasaweb.google.com/kkaczer/SubaruImpreza124

KaCZer manažerem aneb jak si co zorganizovat - 2 - práce s maily

Na začátku života každého úkolu bývá povětšinou zpráva z poštovního klienta, která po vás něco chce. Zákeřnost této komunikace je především v tom, že maily přicházejí pořád a nemají konce.

Jednou k večeru jsem seděl na svým Inboxem a zíral na hromadu asi 500 mailů, které mi ležely bez ladu a skladu a zároveň jsem s obavami sledoval pokus o chabou stromovou strukturu poštovních složek v levém sloupci. Nic moc. Tam všude čekaly úkoly, termíny, zprávy, rešerše, informace, spamy, zbytečné kraviny a speciální příkazy od šéfa. Změť nad změť a co s tím?

V těchto případech si dávám trochu času pro zkoumání šmejdím po Internetu se zásadní životní poučkou “neexistuje běžná věc, kterou už nikdo neřešil” a hledal možné řešení. Mezitím jsem vysledoval, že hroucení z laviny mailů postihuje kdekoho a nikdo to vlastně neřeší nebo řešit neumí. Postupně jsem se propátral k Allenově geniální metodě Getting Things Done a hlavně pro začátek skvěle použitelné metodě Inbox Zero, která řeší práci s maily.

Princip jsem si několikrát nakreslil, přemýšlel jsem o tom a upřímně řečeno i jsem se ho bál zkusit. Přece jenom, mailů byla hromada a zorganizovat všechno mi zabralo dost času. Systém jako takový jsem nasadil jednoho pošmourného večera v březnu a od té doby…mám docela klid :)

O co tedy vlastně jde? Na začátku stojí jedno úskalí, které je potřeba mentálně překonat a to zní: “Mazat! Vše, co nesouvisí s prací a je nepoužitelné, ihned smažte!!“. V mailboxu to nemá co dělat. Druhá poučka, kterou jsem zavedl je tzv. Pravidlo 2 minut, což je opět jednoduchá věc: Pokud se vrhnete do mailboxu na nové maily, vše co se dá vyřídit v mailu do 2 minut vašeho času, ihned udělejte. Šetří to totiž hodně času, protože na mail a na (i krátkou odpověď) pak nemusíte myslet celé odpoledne. Sem patří především jednoduché odpovědi typu “Ne, nikdy!” nebo “Ano, rád!”, případně krátké věty, potvrzení již dohodnutého a podobně. Do 2 minut se s každým mailem dá stihnout mraky věcí, věřte mi.

Další věcí, která je potřeba udělat je prioritizace. Ošklivé slovo co? Ale! Systém je velmi jednoduchý a vychází z toho, že

a) Mail je potřeba vyřídit co nejdříve - proto přemístíme do vytvořené podsložky Action
b) Na mail zareagujete a očekáváte odpověd - šup s ním do podsložky Waiting
c) Mail, který přišel chcete vyřídit “až někdy” - proto ho přesuneme do podsložky Someday
d) Z jakéhokoliv důvodu nechceme příchozí mail smazat, ale nyní na něj nemusím reagovat, třeba pouze informuje a přitom ho nechceme založit - k tomu slouží složka Hold
e) jako poslední složku jsem pokusně zřídil Reminder, kam si dávám věci, na které nechci zapomenout nebo věci, které si posléze zařadím do svého úkolovníku.

A to je celý zázrak! Celý stromek vypadá pak třeba takto:

Abych se vůbec mohl dostat z počátečního stavu, poradil mi systém Inbox Zero jednu vychytávku: Všechny stávající maily přesuňte do podsložky Temporary a třiďte je ve chvílích volna! Rázem se dostanete k volnému Inboxu a můžete začít zkusit pracovat s novým systémem. Když je volno, postupně promazávejte a třiďte staré maily. Možná budete překvapeni, kolik nepotřebných informací se na vás valilo a které uchováváte zbytečně.

Abych si dodělal přehled vyřízených věcí, používám archív na svém lokále, který je organizován do normálních složek a podsložek. K tomu pro rychlé hledání používám Google Desktop, který mi docela pomáhá. Někdo po vyřízení mailů vše cpe pouze do jedné složky Archiv, ale to už je za hranicí chaosu, který bych zvládl.

A co je hlavní věc? Mažu! Nekompromisně mažu. Cokoliv jde mimo mě, jakékoliv informace, které nejsou použitelné pro práci, ihned mažu. Stejně jako většinu CC mailů, nejsou určeny ve valné míře pro mě a tudíž je nepotřebuji. Pokud je něco důležitého, kolegové se obrací přímo nebo mail přeposílají s komentáři.

Jak tedy vypadá běžné ráno u notebooku s ještě teplou kávou? Přes noc se do Inboxu nahrne zhruba 15-20 mailů někdy méně, někdy více. První věc, kterou udělám je promazání nepotřebných věcí a kancelářského spamu. Z mailů je najednou polovina. První věci vyřizuji dvouminutovky a posléze je házím do složky Waiting, kde čekají na svůj osud, pak procházím mailbox a rovnou strkám do podsložek maily podle klíče, který jsem uvedl výše. Za pár minut mám hotovo, Inbox prázdný a jako první se dívám do svého úkolovníku, posléze do podsložky Action a začnu vyřizovat tuto část pošty. Na cokoliv odpovím nebo zareaguji z podsložky Action, hned přesouvám do podsložky Waiting - mail totiž čeká na odpověď, nějakou reakci a proto už se jím nemusím zabývat. Mezitím začíná běžná agenda, ale k mailům si sedám tak jednou za hodinu a jinak se jimi nenechávám rušit a pracuji, schůzuji a pod.

Systém je hodně efektivní, samozřejmě chce trochu času na zažití. Chce také trochu času na vyřízení Temporary podsložky, ale mě to trvalo zhruba týden po volných chvilkách. Výsledkem je nejen mnohem lepší přehled v mailech, ale ve výsledku značnou úsporu času a praci s úkoly, ale o tom až zase příště.

(pokud jsem něco napsal nesrozumitelně, klidně se ozvěte)

Šňůrka nebo navijáček

Den naprostých dilemat. Do naší slovutné company dorazila nová várka šňůrek na naše “ajdýkarty” a dějí se věci. Díky rozumné distribuci, kdy se z oddělení marketingu ozvalo mailem “hurá, příšly šňůrky!”, se u nás v zadní oficíně dveře netrhnou. Každý chce mít novou šňůrku, každý chce novou kartičku. Náhoda? Nikoliv! Poptávka po tomto kousku textilu s karabinou předčila nabídku a v odpodkových koších se vrší staré a opotřebované šňůry.

Ale! Vytvořila se také nemalá skupina dilematistů, kteří se neumějí rozhodnout, zda v rámci nové dodávky přejít ke šňůrkařům nebo zůstat u svých osvědčených navijáčků na opasky. Diskutují po chodbách a  hned po zkaženém jídle od Inda z minulého týdne, je to pro tento týden jednoznačně téma číslo jedna. Takový lehký blázinec, kdy vidíte jinak velmi seriózního kolegu analytika, kterak zkouší u jedné čtečky čipů, zda si dokáže otevřit kartičkou zavěšenou na krku. Šňurka je samozřejmě kratší a čtečku někdo nepochopitelně zabudoval zhruba do výšky kolen. Vidět takový předklon je zážitek jak z levného pornofilmu.

A já? Do dneška jsem byl navijáčkář a dnes jsem se rozhodl rapidně změnit svůj pracovní život! Dosluhující navijáček skončil v koši a kartičku jsem napojil na šňůrku. Ovšem na krk si jí nepověsím ani omylem, objevil jsem totiž, že správně zmuchlaná šňůrka vyplní v kapse oblekových kalhot tak akorát  prostor. Člověku se pak kartička zbytečně neplácá v kapse a neojíždí z boku přirození. Zjištění, které prozářilo moji manažerskou práci při dnešku a posunulo mě určitě notný kus ve vývoji dopředu.

Nový Ubuntu Linux 8.04 na scéně!

Ačkoliv to vypadá, že si ještě nějakou dobu sedmičkovou verzi na svém IBM X40 nechám, ale i tak s potěšením sleduji vývoj tohoto linuxového systému. Sice se už nějaký ten pátek v systémech nevrtám, ale linux používám jako uživatel nějakých 8-9 let. V současné době je to uživatelsky velmi příjemné, rychlé a bezproblémové prostředí s jednoduchým ovládáním bez nutnosti neustále něco konfigurovat.

V těchto dnech vyšla 8. verze Ubuntu a je zase trochu lepší. První dobrou recenzi si můžete přečíst tady na Linuxexpres.cz.

Twitter, twitter…

Jak jsem v posledním příspěvku o Teidu.cz psal, mikroblogování na denní bázi mě moc nebralo a využití Teidu.cz jsem viděl jako ideální masmediální zdroj pro sdělování zážitků příbuzným například z dovolené.

Nicméně na scéně je samozřejmě mnohem déle jiná vychytaná služba a tou je Twitter.com. Jako obvykle jsem “objevil ameriku” jako jeden z posledních a původně jsem pouze opsal nápad AT, který svůj výstup z Twittera drcnul na svůj blog, aby udržoval své čtenáře ve střehu.

Zajímavé na tom ovšem je, že mě tyto krátké útržky komentující den nebo třeba momentální rozpoložení docela začaly bavit. Nastrkat nějaké krátké a úderné sdělení do 140 znaků je mnohdy problém, ale o to víc to člověka nutí zamyslet se, co vlastně pouští do světa za zprávu. Zprávy na Twitter.com lze zasílat mnoha způsoby, pro mě zvlášť příjemný způsob updatu je přes gtalk a využívám samozřejmě smsky.

To, co mě ale na tomto mikroblogování zaujalo až na druhý pohled, je poměrně zajímavá interakce s dalšími lidmi, kteří tuto službu používají. Sice bych uvítal, kdyby šlo přes Twittera také publikovat fotky (to umí Teidu.cz), zvlášť z MMS, ale i text stačí k tomu, aby člověk nenápadně sledoval známé, co se děje jinde. Stačí si vybrané lidi přidat do svého režimu sledování (follow) a pak již vám na hlavní stránku začnou chodit i jejich příspěvky a vy víte, co se právě děje u nich. Na každý příspěvek lze i veřejně odpovědět, každý další se může přidat. Další z možností rozvoje socnetu (moje přihlouplá staženina social network) jsou osobní zprávy (direct message) jednotlivým uživatelům. Díky možnosti si nechat zasílat jakýkoliv update na mobil (ano, i v naší banánovce to funguje) tak lze třeba transportovat bezplatné smsky kamarádovi. Pro šetřivé to může být zajímavá alternativa. Jen nutno dodat, zvlášť pro vyčůrané Čecháčky, že je počet sms omezen.

Musím se také zmínit o vzhledu, které lze u titulky upravit, ale stejně jako v předešlém případě mě nijak zvlášť nezaujal. Co hodnotím kladně je rychlé načítání, přehlednost a verze i pro mobilní prohlížeče. A to se hodí.

Možností využit Twittera je hodně. Když se probírám tématickými články, nalézám opravdu skoro neprobádanou novou oblast. Od pouhého zaznamenávání si poznámek (tzv. tweet), po komunikaci s kamarády (když člověk nechce používat ICQ a jiné protokoly) až třeba po sledování zpráv z různých webů, které používají Twitter.com k rychlému přenosu informací pro registrované čtenáře. Jeden z pěkných článků o možnostech je například tady.

můj mikroblog najdete buď na stránce tohoto blogu vlevo nahoře nebo přímo na adrese: http://twitter.com/kaczer

How Do You Mark Your Golf Balls?

Chci se pochlubit malým projektíkem, který jsem dal dohromady přes víkend. Celý princip uvozuje otázka v titulku tohoto příspěvku. Účelem tohoto poměrně odlehčeného kousku jedniček a nul je moje velká zvědavost ohledně všech možných značek, které každý golfista používá k odlišení svých míčků, čímž si je dokáže rychle identifikovat. Co jsem viděl, značek je nepřeberné množstí od různých čárek až po složité písemné zkratky či číslice, ke kterým má dotyčný většinou osobní vztah.

Takže pokud máte také svůj označený míček svojí značkou a máte náladu ukázat svoji značku celému světu, mrkněte na stránky http://howdoyoumarkyourgolfballs.blogspot.com/ a pošlete také svoji fotku. :-)

KaCZer (ne)zručný - Subaru Impreza 1/24 - Prolog

Abych zde pouze neexhiboval co se psaného projevu týče, vymyslel jsem si na sebe další zkoušku: Vůbec poprvé totiž povedu veřejné zápisky o stavbě plastikového modelu. Praxe, která je běžná všude možně, například tady.

U mě tato chvíle nastane poprvé a jsem zvědav, jak mi to půjde. Nejsem žádný špičkový supermodelář, ale snad ten výsledek bude ke koukání. V rámci nenadálého zmatení smyslů (přičítám to nastávající krizi třiatřicátníka), jsem se tentokrát rozhodl pro model auta, i když normálně lepím převážně letadla. Nepředpokládám zároveň nějakou rychlostavbu, prostě pouze když bude nálada.

Takže tady tu krásnou stavebnici máte a držte mi palce. Připomínám, že oslavných komentářů není nikdy dost. Ovšem budu rád i za ty, které mi v průběhu stavby poradí.

Subaru Impreza WRC v pouštn úpravě

Tímto zdravím především AT a doufám, že nepokazím shodu s originálem :)

Dopis neznámý holce z trati Sokolov - Karlovy Vary

lehce experimentální text na pozadí skutečné události.

Ćau,

i když se neznáme, stejně Ti musím napsat. Tvůj příběh mi vyprávěl včera kamarád a od té doby na Tebe myslím. Vyprávěl mi o Tobě a mě vůbec nebylo dobře. Přemýšlím a vlastně nevím odkud začít. Možná od toho kamaráda, který se hodinu poté, co se to stalo, skláněl nad Tebou a do diktafonu popisoval nález. Nebylo mu vůbec dobře. Možná i od toho, že na Tebe v ten podvečer už nebyl pěkný pohled. I když krásná jsi byla. Na svých patnáct jsi nevypadala. To rozhodně ne.

Jednu věc nechápu a chtěl bych se Tě na to zeptat. Proč zrovna koleje, proč zrovna vlak? Jak ti bylo těch několik sekund před tím, než Ti ojnice zezadu rozdrtila hlavu a surově Tě srazila mezi kola vlaku? Dobře, já vím, měla jsi sebou empétrojky, ale stejně? Myslela jsi na něco? Těšila jsi se až to přijde nebo jsi najednou chtěla být třeba s mámou a aspoň chvilku ji držet za ruku i když ona zrovna nechtěla? Nebo tě snad nechal kluk?

Když kamarád mluvil se strojvůdcem, ten mu říkal, že těsně předtím, než Tě srazil, roztáhla jsi ruce. Ale neotočila jsi se. Ten starej chlap v té malé plechové kabině řval a strašně moc chtěl, aby se to nestalo. Jenže 150 rozjetých tun je strašně moc a tvoje malý tělo nemělo šanci.

Sedím na druhý straně republiky v malým penzionu a je mi z toho trochu blbě. Protože si představím, co bych dělal, kdybys byla třeba moje malá holka. Moje holčička, která mi vyrostla pod rukama a kterou jsem já poprvé držel, když se dostala na svět. Mnohem hůř bylo Tvému otčímovi, který tě musel pak poznat u doktorů. Naštěstí mu ukázali jen Tvůj obličej. Už neviděl, jakou máš vzadu v hlavě díru, stejně jako tvoje rozlámané tělo a ujetou ruku. Brečel u tebe, pak se posadil na zem a dlouho kouřil. Pak ho kluci v bílých pláštích jemně postavili a vyvedli ven. Měl Tě vlastně rád, i když to možná tak nevypadalo. Tvoji mámu už pustili z nemocnice. Vzalo ji to a v ten okamžik, kdy jí to můj kamarád říkal, se jí zhroutilo všechno, co měla ještě ráda. Nemohla uvěřit tomu, že její holčička se postavila zády k vlaku a nechala se prostě přejet. Nemohla uvěřit tomu, že je to pravda a doteď neví proč? Měla jsi přece samé jedničky, čekalo Tě gymnázium, měla jsi to prostě pěkně připravené a mohla jsi v klidu dospět. Tak proč?

Učitelka už je z toho taky venku, tu hrůzu - kdy jí přišla od tebe smska, že končíš - vyprávěla kamarádovi do protokolu a už ani nemohla brečet. Nevěděla, kde Tě má hledat a bezradně běhala kolem vesnice, kde jsi bydlela. Marně. Nikdo Tě neviděl, když jsi šla přes les ke trati.

Prostě jen mám pocit, že jsi to zabalit neměla a proto Ti píšu. Fakt se to nedal ořešit jinak? Vím, že jsi měla k tomu svoje důvody, ale ty už se teď nikdo nedozví. Stejně jako Ty si nepřečteš tenhle dopis. Škoda, ne?

Tak se tam měj fajn a možná se tam někdy potkáme.

Tvůj K.

Hodiny mezi dnem a nocí

Naučil jsem se mít rád těch pár hodin v noci, kdy se mi ještě nechce spát a kdy jsem ještě příliš bdělý nato, abych usnul a ponořil se do snů. Od mala nemusím moc spát a přičítám Matce přírodě, že to tak zařídila. 5-6 hodin denně a jednou za týden 7 hodin kompenzace mi stačí pro to, abych mohl normálně fungovat.

Čím více práce přes týden, tím více si vážím těchto okamžiků, kdy je člověk opravdu sám a v klidu. Kdybych měl netopíří uši, slyší, z ostatních místností pravidelné oddechování a na chvíli mám pocit, že je všechno v pořádku. Klid a mír noci je utěšující.

Tento čas je vyhrazen v rámci dne pouze mě a užívám si tu výsadu, že si sám určuji jak tyto hodiny prožiji. Osvobozující pocit po tom, kdy celý den jsem zapřažen do soukolí sousledných událostí, které chtějí moji účast aniž by se mě ptaly zda chci. Malé radosti v čistě intimních chvílích, kdy mám čas zastavit se a v klidu přemýšlet o věcech kolem mě, o sobě a cestě, kterou jdu. Chvíle pro to, abych se ujsitil, že všechno je jak má být a nebo vytáhl otázky, které mě napadají během dne.

A o tom, se mi právě teď chtělo napsat. Zdá se mi, že čas je hned po zdraví ta nejdůležitější veličina, které si musíme cenit.

KaCZer mladým a nadějným golfistou 2. - proč nemusí být golf drahým sportem

Hned na začátku mé koketérie z golfem jsem se potýkal s obecně vžitým mýtem o tom, že golf je velmi drahý sport, který může provozovat pouze hrstka vyvolených. Drahé vybavení, drahé vstupy na hřiště, drahé vlezné do klubů a kdesi cosi.

Vrtalo mi to hlavou, stejně jako pokaždé, když narazím na nějaký obecně zažitý vzorec. Opravdu musí být golf drahým sportem? Po první návštěvě drivingu jsem věděl, že potřebuji alespoň šestku nebo sedmičku železo a patr, abych si je nemusel na začátek pořád půjčovat. Začal jsem zvědavě prolézat internet a prllézat eshopy. Po prvním večeru jsem byl nabit a dobit dojmy: sady želez v cenových relacích kolem deseti - dvaceti tisíc, bagy, rukavice, boty a mraky vybavení. O některých věcech jsem zatím vůbec netušil, na co se používají. Patry v cenových relacích tisíc až sedmi tisíc. Na první seznámení s cenami prostě hrůza.

Druhý den jsem po vydýchání začal prolézat i bazary. Levnygolf.cz se nakonec ukázal být tím správným místem a k večeru už jsem měl pod palcem pěknou novou šestku z nějaké rozebrané sady. Bratru za 300,- Druhý den se zadařilo a přes GolfUK.cz a jeho příjemného majitele Marka Kunce jsem koupil nový patr na první pokusy. Stál i s dopravou 400,- Kč. Pro začátek výborné. Míčky jsem vyžebral na našek marketingovém oddělení, protože i u nás se organizují semtam  golfové turnaje.

Základ jsem tedy měl a dál sledoval, kde by se co dalo koupit. Nicméně zařekl jsem se, že další investice naplánuji až po tom, co se ujistím, že mě golf baví a bavit bude. Pilně jsem objížděl různé cvičné louky a patting greeny a nasával atmosféru. O pořádném švihu samozřejmě nemůže být ani řeč, ale po nějalé době mi míčky začaly létat rovně a do vzdálenosti, kterou jsem dokázal i odhadnout. Chytlo mě to. To samé při patování. Pro někoho to může být nepříjemný drill, pro mě je to veliá zábava. Ke všemu, když se povede takový třeba pětimetrový pat nebo dokonce osmimetrový, je to prostě…lábuž.

Zhruba na podzim jsem se mentálně připravil na investici do kompletní sady holí a začal se rozhlížet. Samozřejmě situace byla dosti jiná než před prázdninami, kdy jsem nevěděl zbla nic a na vše čuměl jako to tele. Pravidelně jsem sledoval bazary, ale pokaždé mě lehce ohraná sada proklouzla mezi prsty. Jednoho dne jsem (a určitě to znáte, když něco už hodně chcete) v mírném zoufalství napsal Markovi Kuncovi, který obratem, sdělil, že pro začátečníky dovezl dovezl několik sad želez Texan Classic včetně jednoho hybridu.  To vše ani ne za dva tisíce! Neváhal jsem ani minutu a spolu se setem jsem objednal ještě trojku dřevo. Vše došlo během týdne včetně dárkové sady týček. Byl jsem fakt příjemně překvapen. Hole s ocelovými šafty a příjemnými gripy byly úplně nové, zatavené ve fólii. Další týden se mi ještě podařilo sehnat lehce ojetý stand bag za 500,- a mohl jsem vyrazit na cvičné louky s výbavou.

Poučení? Závěr? Golf může stát hodně peněz, ale samozřejmě také nemusí. Určitě ne pro začátek, kdy se člověk musím k nějaké pořádnější sadě nejdříve dopracovat. Stačí se podívat po netu. Možnosti tu jsou. Dokonce bych v této chvíli klidně doporučil i americkou eBay v rámci hodně pokleslého dolaru. Na některých fórech jsem četl o výhodných nákupech z diskountů z Anglie. Také možnost.

Pokud máte nějaké zkušenosti (tedy pokud to čte nějaký golfista) s nákupy z eshopů, klidně je připojte do komentářů.

Jsem rebel!

Jednou za čas se zadaří a na naší nástěnce, kde se do té doby pravidelně objevují pouze parte nebo blahopřání komunistů do Nového roku, se objeví papír, který zve na členskou schůzi členské samosprávy. Říkám tomu soukromě gerontosraz dědků a pokaždé to stojí za to.

I dnes jsem dorazil. Sice s mírným časovým posunem, ale dorazil. V malé místnůstce už byl narváno. Jedenáctipatrový panelák dává hodně velkou členskou základnu našeho družstva. Dosedl jsem vedle kamaráda z patra na židli. Naše rodiny tvoří v paneláku čestnou vyjímku. Byť mi táhne na čtyřicet, jsme o dvě generace mladší než zbytek. Nejinak tomu bylo i dnes na schůzi. Ze zadních řad jsme přehlíželi ples natáček, spálených trvalých (Božence se to tentokrát moc nepovedlo Maruš) a začínající parkinsony občanů, které dotujeme ze svých daní. Darmo mluvit o tom, že jsme se přistěhovali před lety do baráku, který je plný vysloužilých vojáků, policajtů a podobné verbeže. Byt máme skvělý a těch pár lidí, se kterými se zdravíme, je také v pohodě. Zbytek halónovinářů stojí s odpuštěním za shit.

Pokaždé schůzi okořením nějakým dotazem a sleduji kolika dědkům zvednu tep a mandle. Minule jsem se například zeptal, kdo tak strašně svépomocí odstranil stopy po výměně elektriky a kolik jsme mu za ti zaplatili. Urazili se skoro všichni, včetně aktéra té hrůznosti a já odcházel s pocitem dobře prožité schůze. Tentokrát jsem zaútočil v momentě, kdy se schůzisti dohadovali o převodních poplatcích za převody bytů. Pamatujíc na nesmrtelnínou poučku MK, že správně položená otázka ve vhodný okamžik dokáže umrtvit kohokoliv, jsem se nevinně zeptal, zda se jim zdá správné výše poplatku kór když platíme družstvu všemožné poplatky za fond oprav a podobně. Les natáček se zavlnil a vepředu u stolku předsedy jsem zaznamenal lehký infart bývalého náčelníka proviantního skladu.

Efekt se dostavil ihned: půlka důchodců byla pro menší poplatky, půlka souhlasila s předsedou. Rozpoutala se úžasná debata. Skoro všichni se otočili na mě, aby viděli, kdo jim naboural jejich podvečerní zábavu. Kamarád soused uznale kýval hlavou a potichu tleskal. Nakonec se zhádali předseda s místopředsedou. Důchodkyně Piskatá nestačila dělat do velkého sešitu zápis a pořád se ptala na mé jméno, abych mě tam mohla také zvěčnit.

Zkrátím to. Schůze byla opět vydařená. Po hodině jsme se rozcházeli s pocitem dobře proschůzovaného času (alespoň já). Co na tom, že se mnou půlka domu zase nebude mluvit, ta druhá si aspoň konečně zapamatuje moje jméno.

Jo a ten důchodce vepředu to nakonec rozdejchal. Stačilo otevřít okno.

Dobrá zpráva po ránu

První dobrá zpráva, která mi dnes udělala radost se týká televize. Což je u mě jev poměrně velmi neobvyklý, protože TV fanoušek rozhodně nejsem. Nebudu to protahovat: na ČT2 poběží každý pátek IT Crowd (Ajťáci), což je fakt prdelózní seriálek, který určitě stojí za vaši pozornost. Já jsem se k němu dostal díky nenápadnému cédečku od BigFoota, který mi podstrčil minulý rok a musím napsat, že se Angličanům po čase opět něco povedlo. Sriál o jednom IT oddělení v nejmenované “nadnárodní” firmě se všemi známými postavičkami, které jsou do detailu vykresleny a které také známe ze svého okolí, určitě zaujme.

Takže až si po páteční chvilce s Krausem půjdete pro další pivo nebo si odskočíte do ložnice ukázat manželce jeden ze svých sedmi divů světa, určitě se ještě vraťte a od čtvrt na dvanáct přeji příjemnou zábavu!

IT Crowd